S třemi a půl miliony obyvatel je „Město andělů“ po New Yorku druhé největší v USA. To není tak ohromující. Uděláme-li ale kolem Los Angeles kruh o průměru sta kilometrů, nacpeme do něj dalších 80 měst, propojíme je dálnicemi a přidáme dalších 13 milionů lidí, získáme pravý obrázek toho, jak Los Angeles a jeho nejbližší okolí vypadá. Kdosi před časem řekl, že Los Angeles se podobá nádoru, který prorůstá a pohlcuje vše, co mu stojí v cestě. Los Angeles postrádá přirozený střed, který obyčejně definuje jiná města. Oficiální centrum,
Návštěvníci míří převážně o něco západněji k pahorkům Hollywood Hills, z jejichž vršku shlíží na město obří nápis Hollywood. Pod nimi se před sto lety zrodil filmový byznys, který učinil z Los Angeles metropoli světového filmu. Hollywood jako synonymum filmového průmyslu založili v letech 1910 až 1920 židovští investoři z Evropy. Mezi nimi například Adolph Zukor (Paramount), Louis Mayer a Samuel Goldwyn (MGM), bratři Warnerovi (Warner Bros.) nebo Carl Laemmle (Universal).
Srdce nočního života Sunset Strip tepe o něco východněji v ulici Sunset Boulevard ve čtvrti West Hollywood. Tady je nejvíce rockových klubů, restaurací, hospod a módních hotelů. Některé bary v okolí pamatují bohémská vystoupení kapel The Doors nebo Love. V hotelu Chateau Marmont Hotel (8221 Sunset Blvd) si naposledy píchnul heroinovou injekci známý americký komik John Belushi. Na jih od tohoto místa se rozkládá čtvrť prominentů Beverly Hills, kde kromě vilek a bungalovů stojících v moři zeleně a drahých německých vozů nic jiného není. Ovšem vyjma krátké třídy Rodeo Drive s obchody, drahými butiky a módními salony, kam chodí nakupovat filmové hvězdy a kde je každý den také obyčejní lidé a turisté vyhlížejí. Obrázek spokojeného života losangeleské smetánky nabídne i výlet některou z uliček do kopců Hollywood Hills.
Tohle kosmopolitní město (750 tisíc) podmanivého kouzla a atmosféry leží na severním hrotu pahorkatého poloostrova v obrovské zátoce San Francisco Bay. Když se nad střechami bílých domů válejí cáry mlhy z Pacifiku, vypadá San Francisco jako přízrak. A když se pak v třpytu zapadajícího slunce rozzáří město do zlatova, lidé naprázdno polykají neschopni vstřebat gejzír nádhery. Žádný div, že v průzkumech veřejného mínění je trvale považováno za nejhezčí a nejoblíbenější město USA.
Španělé zde v roce 1776 postavili misijní stanici Misión San Francisco de Asís – nyní Mission Dolores . Ale až do roku 1848, kdy vypukla zlatá horečka, mělo San Francisco pověst venkovské díry. Pak během pouhých dvou let zešestinásobilo svou rozlohu i populaci. Jen v padesátých letech 19. století proteklo městem neuvěřitelných 500 milionů dolarů. Většinou z kapes zbohatlých zlatokopů, kteří zde po dlouhých měsících v horách hledali ženy, whisky, hazard a zásoby. Syrovou realitu překotně rostoucího města dobře popsal spisovatel Mark Twain, který tehdy pracoval v místním plátku Call. „…tihle drsní hoši dokázali prohýřit stovky a tisíce dolarů za jedinou noc. Mohli mluvit o štěstí, když se ráno probudili živí.“ Díky zlatu přerostlo později San Francisco v kulturní Mekku a finanční metropoli amerického západu. Nebýt zlata, nikdy by sem nepřišli lékaři, právníci, kazatelé, obchodníci a vědci. Rozkvět města nepatrně přibrzdilo ničivé zemětřesení a třídenní požár v roce 1906. Větší část San Franciska lehla popelem, ale brzy povstala v ještě větším lesku.
V městečku Mammoth Lakes bývá živo po celý rok. Nechybí mu atmosféra ležérní pohody ,zvlášť když se nad ním tyčí štíty Sierra Nevady. V létě je oázou pěší turistiky a v zimě zas rájem lyžování. Pohoří Mammoth Mountain, kde jsou vybudovány sjezdovky a lyžařské středisko, má v Kalifornii i celých Spojených státech pověst prvotřídní kvality. Za hradbou těchto hor se nalézají rokle a panenská příroda s hlubokými lesy a horskými bystřinami. Silnice č. 203, která se odvážně pustí do tohoto nepřehledného terénu, končí v dobře ukryté rezervaci Devils Postpile National Monument. Vulkanický blok černého čediče se v dávnověku při tuhnutí zformoval v pravidelné šestihranné sloupy. Obnažený převis těchto útvarů vypadá jako píšťaly ohromných varhan. Přírodní stezka Rainbow Falls Trailhead vede o něco dále k vodopádu Rainbow Falls na řece Middle, nad nímž se po většinu dne klene duha.
Jaké je vlastně tohle dynamické, oslnivé hlavní město světového hazardu? Proč jej mnozí zbožňují a jiní zatracují? Takové otázky si lidé kladou, většinou až když se vymaní z jeho podmanivého kouzla, opustí přeplněné ulice a vydají se vstříc opuštěným pouštím, které jej obklopují. Las Vegas je městem vysokých kasin, jejichž noblesa bere dech. Hotelů, které jsou den co den připraveny vstřebat sto tisíc návštěvníků. Není divu, že zde sídlí 15 největších hotelů na světě. Ulice města bují zábavou, oslňují překotnými výbuchy barevných světel neonů, šokují obřími obrazovkami a uzemňují nepochopitelnými atrakcemi za miliony, miliony a miliony dolarů. Las Vegas je také městem zakázané, leč okatě přítomné prostituce, vysoké kriminality, drog, alkoholu, promiskuity a sebevražd. Nejvíce ze všeho je ale továrnou na peníze, která nemilosrdně válcuje třicet milionů turistů ročně a ždímá z nich závratné zisky. Náhoda zde nemá místo. Každý detail je důkladně promyšlen a marketingově ověřen.
Když mafián Bugsy Siegel otevřel v roce 1947 ve vyprahlé poušti luxusní hotelové kasino Flamingo, nikdo by na jeho vizi nevsadil ani cent. Ovšem hollywoodská smetánka z Los Angeles podlehla excentrické povaze projektu a jezdila do Flaminga utrácet jako o život. Značka noblesy, nevázaných pitek a hazardu se rozlétla do světa. Každý chtěl být u toho. V rozlehlém údolí západně od pohoří Spring Mountains se zrodilo nové město, které od počátku připomínalo bezedný trychtýř investic. Komplexy s obrovitými hernami rostly jako houby po dešti a jejich majitelé zvolna počali upírat svůj zrak k obyčejným lidem, neboť bohatá oligarchie měla své limity. Město zlevnilo a maximálně se přizpůsobilo průměrnému Američanovi a jeho představám o zábavě. Lidé nejvíce utráceli na jednorukých banditech, ruletách a Black Jacku. V roce 1951 debutoval v kasinu Desert Inn Frank Sinatra. Po něm přijeli další zpěváci a baviči. Zhruba v té samé době začala armáda s testy atomových bomb na základně Nellis. Sledování jaderných hřibů v zapadajícím slunci patřilo k oblíbené kratochvíli hotelových hostů. Las Vegas bylo na vrcholu. Jenže v 70. letech mu zahrozila krize. Úpadek zažehnala jednoduchá inovace megabuck neboli kumulovaná výhra s prémií, tzv. jackpotem. Namísto dřívějších stovek dolarů začali lidé podstupovat herní maratony, aby vybrali desetimilionové výhry
Magická Hoodoo - doruda zbarvené věže národního parku Bryce Canyon - objevili v roce 1870 vojenští průzkumníci a cestovatelé Clarence Dutton a John Wesley Powell. Ovšemže nebyli tak docela první. Tisíce let před nimi obývali kaňon Anasáziové a Fremontové, příslušníci ztracených civilizací, jejichž příbuznost s Indiány není přesvědčivě prokázána.
Později přišel indiánský kmen Paiutů. Ti říkali strži s pestrobarevnými kamennými špicemi všelijak: Růžová skaliska, Paunsaugunt - Domov bobrů, Paria - to znamenalo Špinavá voda anebo také Panguitch čili Voda ryb. S příchodem mormona Ebenezera Bryce v roce 1875 se přírodní názvy vytratily. Bryce zde založil pilu a těžil v horách dříví. Kraji plnému jehel začali brzy lidé říkat Bryceův kaňon. Ochranná křídla federální vlády nad ním poprvé roztáhl prezident Harding v roce 1923, když jej prohlásil za národní monument a pět let na to pak Kongres za národní park.
Fotografové si zde přijdou rozhodně na své. Doruda zbarvené monolity, fantaskní tvary a množství stínů nadchnou zvlášť při zapadajícím slunci. Odborníci doporučují použít polarizační filtr se stativem. Ale i vyložený amatér zde nemá co zkazit. Za místo s nejpůsobivějším výhledem je považována vyhlídka Bryce Point v první třetině parku.
Turisté si jej oblíbili z několika důvodů. Tak předně – v jeho těsné blízkosti se rozprostírá jezero Lake Powell a přírodní chráněná oblast Glen Canyon National Recreational Area. Azurově modrá hladina jezera působí náhodným cestovatelům šok, neboť v sluncem vysušené krajině mají sklony považovat jeho existenci za fatu morgánu či příznaky pokročilého úžehu. Zázračná oáza vodních sportů a rodinné rekreace vznikla v roce 1963 zatopením kaňonu Glen Canyon, na jehož jižním konci a ústí řeky Kolorádo vyrostla přehrada s výškou 200 metrů. Napuštění umělého jezera s délkou dvě stě kilometrů trvalo bezmála 25 let. Půjčit si houseboat, člun či třeba jen tak na kajaku podniknout plavbu do četných zákoutí, slepých ramen a primitivních tábořišť sevřených vrcholy kaňonu bývá považováno za vrchol dovolené mnoha Američanů.
The town of Blanding is found in Utah in the Western United States of America. With many outdoor attractions, cultural sights and family-friendly activities on offer in its vicinity, Blanding makes a popular choice for travellers of all kinds. Some of the region’s outstanding geological wonders are the Hovenweep National Monument, the Natural Bridges National Monument and the region of buttes and rock pinnacles known as the Valley of the Gods (within Bears Ears National Monument). Culture lovers, meanwhile, will relish the Anasazi ruins within Mule Canyon, as well as the area known as Four Corners (where the states of Utah, Arizona, Colorado and New Mexico meet). Finally, Edge of the Cedars State Park Museum is an Ancestral Puebloan archaeological site, and the Dinosaur Museum is a must for those travelling with kids.
Moab je správní město okresu Grand County ve státě Utah. K roku 2010 zde žilo 5 046 obyvatel. S celkovou rozlohou 9,4 km² byla hustota zalidnění 507 obyvatel na km². Moab byl založen roku 1878 mormonskými osadníky a pojmenován podle biblického Moábu. Jako město byl začleněn v roce 1902. Podnebí je zde polopouštní až pouštní. Srážek spadne ročně přibližně 240 mm a jsou rovnoměrně rozloženy. Ekonomika Moabu je založená na turistice, protože nedaleko se nacházejí dva národní parky - Národní park Arches a Národní park Canyonlands. Je také populární destinací pro jezdce na horských kolech a off-roadery, kteří v krajině mají své trasy.
Hlavní město Koloráda stojí v místech ostrého geologického rozhraní, které v řádech desítek minut jízdy osobním vozem odděluje ploché roviny Velkých plání – Great Plains od strmých štítů Skalistých hor. První kapitolu Denveru a ostatně i moderních dějin Koloráda napsal v roce 1858 prospektor William Russell, který u potoka Cherry Creek objevil zlaté valouny. Zlata nebylo mnoho, ale postačilo k založení hornické osady Denver. Novinář Horace Greeley tohle místo tvrdých nátur popsal jako „město dřevěných chatrčí, ze tří čtvrtin nehotové, dvou třetin prázdné a třetiny neobyvatelné.“ Působil zde například podvodník Jefferson „Soapy“ Smith, jehož proslavil prodej krabic s mýdlem, do kterých přibaloval stodolarovou bankovku. Laciný trik se ukázal být prachobyčejným podfukem. Přezdívka „mýdlový“ pak Smithe provázela celý jeho špinavý život, který ukončil výstřel zlatokopa v aljašském Skagway.
Denverskou zlatou horečku brzy předčily úžasné nálezy v okresu Pikes Peak County jižně od města, které způsobily hromadný odchod lidí, nikoli však úplný zánik. Slogan „Pikes Peak or Bust“, který tehdy letěl farmářskými prériemi amerického středozápadu, znamenal totéž co „musím být u toho, nebo raději zemřu.“ Sny o laciném zbohatnutí v novém Eldorádu daly do pohybu nekonečný proud chtivých hledačů zlata, kteří pendlovali z místa na místo a pronikali do nejopuštěnějších koutů hor. Zlomek dobrodruhů uspěl, hodně jich pomrzlo a většina dala později přednost usedlejšímu životu v rozrůstajícím se Denveru nebo desítkách vznikajících osad a městeček.
Lesk výškových budov navozuje zdálky noblesu finančních úspěchů a velikosti města. Zblízka zjistíme, že je centrum překvapivě malé a že zbytek města dotvářejí rozlehlá předměstí. Blízkost Skalistých hor si nejlépe uvědomíme na třináctém schodu státního Kapitolu na křižovatce ulic Broadway a Colfax Avenue. Jednak zde budeme jednu míli (1600 m) nad hladinou moře, a také odsud spatříme panorámu horských štítů jinak zakrytých mrakodrapy. Naproti parlamentu nalezneme na konci městského parku Civic Center Park muzeum Colorado History Museum, které nás důkladně seznámí s minulostí Koloráda. Zvlášť atraktivní je sbírka snímků fotografa Williama Jacksona, který na stříbrné destičky zachytil nepřeberné množství výjevů z Divokého západu.
Nejživější část metropole tzv. Lower Downtown „LoDo“ najdeme v okolí náměstí Larimer Square. Ještě před pár lety zela tahle čtvrť prázdnotou a pak jako zázrakem vykvetla v oázu kulturního a nočního života. Jsou zde obchody, galerie, devadesát hospod, restaurace a sportovní bary. Poblíž také uvidíme sportovní arénu Pepsi Center, kde několikrát týdně válcují hokejisté místních Lavin – Colorado Avalanche své soupeře.
Fondly dubbed the 'Cowboy State', Wyoming is best known for its impressive historic ranches dotted across this wild, windswept state. Visitors looking for some exhilarating cowboy action can saddle up and experience life on a working ranch or an all-out rocking rodeo extravaganza. Wyoming's natural landscapes feature magnificent wide-open plains, swaths of high desert, sweeping mountain ranges and vast national parks. From the star ski-town of Jackson Hole to the geothermal wonders of Yellowstone and the jagged peaks of the Tetons, Wyoming's spectacularly scenic surroundings form an ideal backdrop for a range of outdoor pursuits. If you're keen on world-class adventure, majestic wide-open landscapes and an authentic Western escape, look no further than the rugged western state of Wyoming.
South Dakota is a mid-western state known for its rolling prairies and its unspoiled natural beauty. From the rugged beauty of the Badlands National Park to the Black Hills National Forest (featuring the famous Mount Rushmore and Crazy Horse Memorial), this expansive state features a variety of pristine wilderness areas. A range of outdoor activities can be enjoyed, including fishing, hiking, camping, and kayaking. Visitors can also look forward to exploring the Native American Scenic Byway, which crosses four Native American reservations and features numerous memorial markers, monuments, museums, and sacred sites. Other popular attractions include the childhood homestead of ‘Little House on the Prairie' author, Laura Ingalls Wilder, and the Corn Palace, a bizarre Moorish Revival building decorated with corn and other grains.
Jak bylo výše popsáno
As the largest city in the Midwest, Chicago is the quintessential American city with a surprisingly homey atmosphere. From its exquisite lakefront views to its world-class dining and cultural delights, the US’s ‘second city’ consistently proves itself to be a first-rate destination which is second to none. Visitors will discover a wide range of landmark museums, iconic architecture, and thriving comedy, theatre, and blues scenes. While outdoor enthusiasts explore the picturesque pathway winding along the Lake Michigan coastline, or join a volleyball game at sprawling North Avenue Beach, culture aficionados can admire works by the likes of Picasso and Miro in the city’s world-class galleries. With its wildly diverse neighbourhoods drawing on influences from around the world, the Windy City truly has something for everyone. No matter, your age or interests, you are unlikely to experience a dull moment in the vibrant metropolis of Chicago.
Niagarské vodopády figurovaly v mnoha kulturách. Představovaly posvátné vody nebo místa a uctívaly je i první obyvatelé amerického kontinentu – indiáni. Později, v 17. století, je poprvé spatřilo oko Evropana, když se sem dostali roku 1678 francouzští misionáři. Museli pokleknout před tou krásou a majestátností. Niagarské vodopády je uchvátily a vyrazily dech z prsou. Dnes se jejich krásou kochají miliony turistů, které tu ročně projdou pod hřmícími vodami tohoto přírodního divu světa.
Niagarské vodopády figurovaly v mnoha kulturách. Představovaly posvátné vody nebo místa a uctívaly je i první obyvatelé amerického kontinentu – indiáni. Později, v 17. století, je poprvé spatřilo oko Evropana, když se sem dostali roku 1678 francouzští misionáři. Museli pokleknout před tou krásou a majestátností. Niagarské vodopády je uchvátily a vyrazily dech z prsou. Dnes se jejich krásou kochají miliony turistů, které tu ročně projdou pod hřmícími vodami tohoto přírodního divu světa.
Niagarské vodopády jsou ve skutečnosti dva. Na americké straně se nazývají American Falls, na kanadské Horseshoe Falls, jenž jsou všeobecným míněním považovány za krásnější a efektnější. Oba vodopády byste mohli najít na konci řeky Niagary, jež spojuje Erijské jezero s Ontariem. Slovo Niagara pochází ze starého jazyka prapůvodních obyvatel Ameriky a znamená doslovně „Hřmící voda“.
Ještě než se všechna voda dostane do vodopádů a spadne dolů, je velké množství odvedeno do místní elektrárny, jež je díky nezměrnému množství vodní energie považována za jednu z největších na světě. Existuje omezující smlouva, kdy se nesmí překročit určité množství objemu vody v turistické sezoně, aby návštěvníci nebyli ochuzeni o nádherný požitek, které jim Niagarské vodopády mohou nabídnout pouze za dostatečného stavu vody.
New York, in the northeastern part of the United States, is a state characterised by drastic contrasts and intriguing contradictions. While buzzing New York City pulses with population density and energetic intensity, the rest of the state - commonly referred to as simply ‘upstate’ - dwarfs the city in size and features some exquisite rolling hills and quiet countryside. This picturesque landscape is dotted with quaint little towns, glorious forested mountains, bountiful historical attractions, and an array of natural delights including the famed Niagara Falls, a 12 000-year-old wonder that is awesome in every sense of the word. Other must-see attractions include Times Square, the Statue of Liberty, the 9/11 memorial, Lake Placid in the Adirondack Mountains, and the beautiful Finger Lakes region.
New York City (City se píše proto, že také existuje New York stát) tak, jak si ho představujeme z fotografií, nesčetných filmů, videokazet i románů, to je vlastně jen ostrov Manhattan. Před Manhattanem je ovšem ještě do široka rozlitý Bronx. Město ze železa, cihel, traverz, vyhořelých domů, benzinových stanic, proluk, smetišť, činžáků, dětských hřišť, parkovišť, supermarketů. Působí jako zlověstná předzvěst ostrova, který má být pupkem světa.
V tomhle městě platí několik pravidel. Nenoste peníze, jezděte se zavřenými okénky u auta, nechoďte postranními ulicemi, nevycházejte v noci! New York City je totiž civilizovaným peklem.
V červenci se New York City peklu opravdu trochu přibližuje. Teplota dosahuje 32 stupňů Celsia, vlhkost vysoko přes 90 procent. New York se nepotí - New York se vaří. Teprve tváří v tvář tomuto živlu si uvědomíte jeden prostý fakt. Energetické nároky v létě jsou pro New York větší než v zimě. V ostatních státech je to přesně naopak, ale ne tady. Bez klimatizace se tu nedá žít. Ani v noci nepocítíte žádnou úlevu. Horko, dusno, do hlubokých kaňonů sálá z budov absorbované teplo dne, na ulicích narůstají hromady černých pytlů s odpadky.
Říká se, že New York není Amerika. Ale sami poznáte, že New York není ani New York, protože oficiálně je New York také State Island, Brooklyn, Queens a Bronx.
Když doma a ve světě říkáme New York, myslíme tím vlastně jen Manhattan, ostrov široký zhruba 3 kilometry a dlouhý 25 kilometrů, rozřezaný cirkulárkou na pravoúhlou síť ulic a avenues. Tady je napěchováno vše, co si pod pojmem New York představujeme – stovky mrakodrapů, 400 divadel, 400 galerií, podstatný podíl z 25 000 restaurací a 12 000 taxíků. Z taxíků jsou v New Yorku doslova žluté řeky. Z toho je zřejmé, že Manhattan je ve všech svých jednotlivostech a tvářích neuchopitelný, plně nepoznatelný a vždycky tak trochu i nepochopitelný.
