New York City (City se píše proto, že také existuje New York stát) tak, jak si ho představujeme z fotografií, nesčetných filmů, videokazet i románů, to je vlastně jen ostrov Manhattan. Před Manhattanem je ovšem ještě do široka rozlitý Bronx. Město ze železa, cihel, traverz, vyhořelých domů, benzinových stanic, proluk, smetišť, činžáků, dětských hřišť, parkovišť, supermarketů. Působí jako zlověstná předzvěst ostrova, který má být pupkem světa.
V tomhle městě platí několik pravidel. Nenoste peníze, jezděte se zavřenými okénky u auta, nechoďte postranními ulicemi, nevycházejte v noci! New York City je totiž civilizovaným peklem.
V červenci se New York City peklu opravdu trochu přibližuje. Teplota dosahuje 32 stupňů Celsia, vlhkost vysoko přes 90 procent. New York se nepotí - New York se vaří. Teprve tváří v tvář tomuto živlu si uvědomíte jeden prostý fakt. Energetické nároky v létě jsou pro New York větší než v zimě. V ostatních státech je to přesně naopak, ale ne tady. Bez klimatizace se tu nedá žít. Ani v noci nepocítíte žádnou úlevu. Horko, dusno, do hlubokých kaňonů sálá z budov absorbované teplo dne, na ulicích narůstají hromady černých pytlů s odpadky.
Říká se, že New York není Amerika. Ale sami poznáte, že New York není ani New York, protože oficiálně je New York také State Island, Brooklyn, Queens a Bronx.
Když doma a ve světě říkáme New York, myslíme tím vlastně jen Manhattan, ostrov široký zhruba 3 kilometry a dlouhý 25 kilometrů, rozřezaný cirkulárkou na pravoúhlou síť ulic a avenues. Tady je napěchováno vše, co si pod pojmem New York představujeme – stovky mrakodrapů, 400 divadel, 400 galerií, podstatný podíl z 25 000 restaurací a 12 000 taxíků. Z taxíků jsou v New Yorku doslova žluté řeky. Z toho je zřejmé, že Manhattan je ve všech svých jednotlivostech a tvářích neuchopitelný, plně nepoznatelný a vždycky tak trochu i nepochopitelný.
Niagarské vodopády figurovaly v mnoha kulturách. Představovaly posvátné vody nebo místa a uctívaly je i první obyvatelé amerického kontinentu – indiáni. Později, v 17. století, je poprvé spatřilo oko Evropana, když se sem dostali roku 1678 francouzští misionáři. Museli pokleknout před tou krásou a majestátností. Niagarské vodopády je uchvátily a vyrazily dech z prsou. Dnes se jejich krásou kochají miliony turistů, které tu ročně projdou pod hřmícími vodami tohoto přírodního divu světa.
Niagarské vodopády figurovaly v mnoha kulturách. Představovaly posvátné vody nebo místa a uctívaly je i první obyvatelé amerického kontinentu – indiáni. Později, v 17. století, je poprvé spatřilo oko Evropana, když se sem dostali roku 1678 francouzští misionáři. Museli pokleknout před tou krásou a majestátností. Niagarské vodopády je uchvátily a vyrazily dech z prsou. Dnes se jejich krásou kochají miliony turistů, které tu ročně projdou pod hřmícími vodami tohoto přírodního divu světa.
Niagarské vodopády jsou ve skutečnosti dva. Na americké straně se nazývají American Falls, na kanadské Horseshoe Falls, jenž jsou všeobecným míněním považovány za krásnější a efektnější. Oba vodopády byste mohli najít na konci řeky Niagary, jež spojuje Erijské jezero s Ontariem. Slovo Niagara pochází ze starého jazyka prapůvodních obyvatel Ameriky a znamená doslovně „Hřmící voda“.
Ještě než se všechna voda dostane do vodopádů a spadne dolů, je velké množství odvedeno do místní elektrárny, jež je díky nezměrnému množství vodní energie považována za jednu z největších na světě. Existuje omezující smlouva, kdy se nesmí překročit určité množství objemu vody v turistické sezoně, aby návštěvníci nebyli ochuzeni o nádherný požitek, které jim Niagarské vodopády mohou nabídnout pouze za dostatečného stavu vody.
Gettysburg je město v Pensylvánii ve Spojených státech amerických. V roce 2000 zde v 2 541 domácnostech žilo 1 229 rodin, celkem 7 490 obyvatel. Město proslulo především jako dějiště bitvy u Gettysburgu v roce 1863.
Přestože město je známé a turisticky zajímavé především jako místo, kde se udála největší bitva Americké občanské války, ví se o něm, že se zde nachází i několik vyšších škol, zejména Luterský teologický seminář založený v roce 1826, Gettysburská (původně Pensylvánská) kolej, jež začala fungovat v roce 1832, a Harrisburská oblastní veřejná kolej.
The city of Arlington, Virginia, is located on the Potomac river across from Washington, D.C. and has deep roots in America’s political history. The U.S. Department of Defense headquarters, the Pentagon and Arlington National Cemetery (the final resting spot for the country’s military) can be found here. Visitors can look forward to taking tours of the city’s many historical landmarks as well as enjoying some delicious local dining options, hip nightlife and excellent shopping experiences. Other popular activities include walking the trails, kayaking around Theodore Roosevelt Island, picnicking at Gravelly Point Park, and cycling the Arlington History Bike Tour. Those seeking more sedate activities can enjoy wonderful performances at Signature Theatre Plan, experience the beautiful cherry blossoms during spring or enjoy a relaxing trip to Arlington’s popular Farmer’s Market.
Based on the banks of the Delaware River, Camden offers an array of attractions that showcase its vibrant spirit. Notably, the Adventure Aquarium provides immersive marine encounters, captivating visitors with a diverse array of aquatic life. Along the Camden Waterfront, one can explore the esteemed Battleship New Jersey Museum and Memorial, granting access to the U.S. Navy’s most decorated battleship. Another cultural gem is the Walt Whitman House, a historic residence preserving the legacy of the renowned poet. Camden's riverfront location adds a touch of charm, inviting leisurely strolls and offering picturesque views.
S třemi a půl miliony obyvatel je „Město andělů“ po New Yorku druhé největší v USA. To není tak ohromující. Uděláme-li ale kolem Los Angeles kruh o průměru sta kilometrů, nacpeme do něj dalších 80 měst, propojíme je dálnicemi a přidáme dalších 13 milionů lidí, získáme pravý obrázek toho, jak Los Angeles a jeho nejbližší okolí vypadá. Kdosi před časem řekl, že Los Angeles se podobá nádoru, který prorůstá a pohlcuje vše, co mu stojí v cestě. Los Angeles postrádá přirozený střed, který obyčejně definuje jiná města. Oficiální centrum,
Návštěvníci míří převážně o něco západněji k pahorkům Hollywood Hills, z jejichž vršku shlíží na město obří nápis Hollywood. Pod nimi se před sto lety zrodil filmový byznys, který učinil z Los Angeles metropoli světového filmu. Hollywood jako synonymum filmového průmyslu založili v letech 1910 až 1920 židovští investoři z Evropy. Mezi nimi například Adolph Zukor (Paramount), Louis Mayer a Samuel Goldwyn (MGM), bratři Warnerovi (Warner Bros.) nebo Carl Laemmle (Universal).
Srdce nočního života Sunset Strip tepe o něco východněji v ulici Sunset Boulevard ve čtvrti West Hollywood. Tady je nejvíce rockových klubů, restaurací, hospod a módních hotelů. Některé bary v okolí pamatují bohémská vystoupení kapel The Doors nebo Love. V hotelu Chateau Marmont Hotel (8221 Sunset Blvd) si naposledy píchnul heroinovou injekci známý americký komik John Belushi. Na jih od tohoto místa se rozkládá čtvrť prominentů Beverly Hills, kde kromě vilek a bungalovů stojících v moři zeleně a drahých německých vozů nic jiného není. Ovšem vyjma krátké třídy Rodeo Drive s obchody, drahými butiky a módními salony, kam chodí nakupovat filmové hvězdy a kde je každý den také obyčejní lidé a turisté vyhlížejí. Obrázek spokojeného života losangeleské smetánky nabídne i výlet některou z uliček do kopců Hollywood Hills.
Williams, Arizona, na slavné Route 66, je město často označované jako „Brána do Grand Canyonu“. Město si zachovalo své kořeny na Divokém západě s historickými památkami z počátku 20. století, včetně slavné Williams Depot, která byla postavena v roce 1908 a nyní slouží jako návštěvnické centrum a vlakové nádraží. Návštěvníci se mohou svézt na Grand Canyon Railway, která vyjíždí z historického vlakového nádraží a vydává se na scénickou cestu přes borové lesy severní Arizony k jižnímu okraji Grand Canyonu. Williams také nabízí celou řadu obchodů, restaurací a galerií, všechny se západním nádechem. Město hostí různé akce po celý rok, včetně Route 66 Car Show, Rodea 4. července a jízdy vlakem Polar Express během prázdnin.
Turisté si jej oblíbili z několika důvodů. Tak předně – v jeho těsné blízkosti se rozprostírá jezero Lake Powell a přírodní chráněná oblast Glen Canyon National Recreational Area. Azurově modrá hladina jezera působí náhodným cestovatelům šok, neboť v sluncem vysušené krajině mají sklony považovat jeho existenci za fatu morgánu či příznaky pokročilého úžehu. Zázračná oáza vodních sportů a rodinné rekreace vznikla v roce 1963 zatopením kaňonu Glen Canyon, na jehož jižním konci a ústí řeky Kolorádo vyrostla přehrada s výškou 200 metrů. Napuštění umělého jezera s délkou dvě stě kilometrů trvalo bezmála 25 let. Půjčit si houseboat, člun či třeba jen tak na kajaku podniknout plavbu do četných zákoutí, slepých ramen a primitivních tábořišť sevřených vrcholy kaňonu bývá považováno za vrchol dovolené mnoha Američanů.
Magická Hoodoo - doruda zbarvené věže národního parku Bryce Canyon - objevili v roce 1870 vojenští průzkumníci a cestovatelé Clarence Dutton a John Wesley Powell. Ovšemže nebyli tak docela první. Tisíce let před nimi obývali kaňon Anasáziové a Fremontové, příslušníci ztracených civilizací, jejichž příbuznost s Indiány není přesvědčivě prokázána.
Později přišel indiánský kmen Paiutů. Ti říkali strži s pestrobarevnými kamennými špicemi všelijak: Růžová skaliska, Paunsaugunt - Domov bobrů, Paria - to znamenalo Špinavá voda anebo také Panguitch čili Voda ryb. S příchodem mormona Ebenezera Bryce v roce 1875 se přírodní názvy vytratily. Bryce zde založil pilu a těžil v horách dříví. Kraji plnému jehel začali brzy lidé říkat Bryceův kaňon. Ochranná křídla federální vlády nad ním poprvé roztáhl prezident Harding v roce 1923, když jej prohlásil za národní monument a pět let na to pak Kongres za národní park.
Fotografové si zde přijdou rozhodně na své. Doruda zbarvené monolity, fantaskní tvary a množství stínů nadchnou zvlášť při zapadajícím slunci. Odborníci doporučují použít polarizační filtr se stativem. Ale i vyložený amatér zde nemá co zkazit. Za místo s nejpůsobivějším výhledem je považována vyhlídka Bryce Point v první třetině parku.
Jaké je vlastně tohle dynamické, oslnivé hlavní město světového hazardu? Proč jej mnozí zbožňují a jiní zatracují? Takové otázky si lidé kladou, většinou až když se vymaní z jeho podmanivého kouzla, opustí přeplněné ulice a vydají se vstříc opuštěným pouštím, které jej obklopují. Las Vegas je městem vysokých kasin, jejichž noblesa bere dech. Hotelů, které jsou den co den připraveny vstřebat sto tisíc návštěvníků. Není divu, že zde sídlí 15 největších hotelů na světě. Ulice města bují zábavou, oslňují překotnými výbuchy barevných světel neonů, šokují obřími obrazovkami a uzemňují nepochopitelnými atrakcemi za miliony, miliony a miliony dolarů. Las Vegas je také městem zakázané, leč okatě přítomné prostituce, vysoké kriminality, drog, alkoholu, promiskuity a sebevražd. Nejvíce ze všeho je ale továrnou na peníze, která nemilosrdně válcuje třicet milionů turistů ročně a ždímá z nich závratné zisky. Náhoda zde nemá místo. Každý detail je důkladně promyšlen a marketingově ověřen.
Když mafián Bugsy Siegel otevřel v roce 1947 ve vyprahlé poušti luxusní hotelové kasino Flamingo, nikdo by na jeho vizi nevsadil ani cent. Ovšem hollywoodská smetánka z Los Angeles podlehla excentrické povaze projektu a jezdila do Flaminga utrácet jako o život. Značka noblesy, nevázaných pitek a hazardu se rozlétla do světa. Každý chtěl být u toho. V rozlehlém údolí západně od pohoří Spring Mountains se zrodilo nové město, které od počátku připomínalo bezedný trychtýř investic. Komplexy s obrovitými hernami rostly jako houby po dešti a jejich majitelé zvolna počali upírat svůj zrak k obyčejným lidem, neboť bohatá oligarchie měla své limity. Město zlevnilo a maximálně se přizpůsobilo průměrnému Američanovi a jeho představám o zábavě. Lidé nejvíce utráceli na jednorukých banditech, ruletách a Black Jacku. V roce 1951 debutoval v kasinu Desert Inn Frank Sinatra. Po něm přijeli další zpěváci a baviči. Zhruba v té samé době začala armáda s testy atomových bomb na základně Nellis. Sledování jaderných hřibů v zapadajícím slunci patřilo k oblíbené kratochvíli hotelových hostů. Las Vegas bylo na vrcholu. Jenže v 70. letech mu zahrozila krize. Úpadek zažehnala jednoduchá inovace megabuck neboli kumulovaná výhra s prémií, tzv. jackpotem. Namísto dřívějších stovek dolarů začali lidé podstupovat herní maratony, aby vybrali desetimilionové výhry
Bakersfield leží na břehu řeky Kern severně od Los Angeles a je známý svými muzei, zajímavou uměleckou scénou a historickými památkami. Bakersfield se může pochlubit také mnoha zrekonstruovanými budovami a několika špičkovými kluby, restauracemi a divadly. Jedná se o historické město zlaté horečky a je také domovem dvou country a westernových legend: Buck Owens a Merle Haggard. Aktivní povahy a milovníci přírody jistě uvítají možnost prozkoumat síť malebných turistických stezek v Sequoia National Forest, navštívit přírodovědné muzeum Buena Vista a seznámit se s místní flórou a faunou v California Living Museum.
Kalifornie není pouze jedním ze států Unie. Pro mnohé Američany je mýtem o zrození moderní Ameriky. Možná také šťastnou hvězdou, která jako maják na tichomořském pobřeží ukazovala cestu milionům přistěhovalců k novému životu. Ve státu větším než Velká Británie je pro každého něco. V Kalifornii objevíme třpytivou fasádu úspěchu měst na pobřeží, elitářskou kulturu mercedesů a BMW v Los Angeles nebotaké uvolněné klima San Franciska. Průvodce po Kalifornii.
Španělský objevitel Juan Rodríguez Cabrillo proplul podél kalifornského pobřeží v roce 1542. Před ním zde žádný jiný Evropan nebyl. Rodríguez často zastavoval a zabíral novou zemi pro španělskou korunu. O čtyřicet let později zopakoval totéž mořeplavec Francis Drake. Zabíral také, jenže pro anglickou královnu. Bezmála dvě stě roků se nedělo nic. Španělé se probrali až kolem roku 1760, kdy se do Kalifornie začali ze severu tlačit Rusové, kteří zde pásli po cenných kožešinách tuleňů a mořských vyder. Aby předešli koloniálním choutkám ruského cara, vybudovali Španělé mezi San Diegem a nynějším San Franciskem přes dvacetmisijních stanic s vojenskými posádkami a fakticky založili provincii AltaCalifornia. Jenže ani řetězec pevností nedokázal zastavit britské, francouzské aamerické obchodníky, kteří vesele obchodovali přímo pod hlavněmi děl, které takna ně nemohly mířit. Roku 1825 byla moc Španělů na západě amerického kontinentu zlomena a Kalifornie přešla do rukou Mexika. V těch se však ohřála jen dobřezna 1848, kdy po bleskové válce s Mexikem padla do klína rozpínavémuamerickému státu. Američané mohli být spokojeni. S Kalifornií získali i Texas aNové Mexiko – dohromady téměř čtyři miliony čtverečních kilometrů půdy a k tomu tichomořské přístavy San Diego, Monterey a San Francisco.
Tohle kosmopolitní město (750 tisíc) podmanivého kouzla a atmosféry leží na severním hrotu pahorkatého poloostrova v obrovské zátoce San Francisco Bay. Když se nad střechami bílých domů válejí cáry mlhy z Pacifiku, vypadá San Francisco jako přízrak. A když se pak v třpytu zapadajícího slunce rozzáří město do zlatova, lidé naprázdno polykají neschopni vstřebat gejzír nádhery. Žádný div, že v průzkumech veřejného mínění je trvale považováno za nejhezčí a nejoblíbenější město USA.
Španělé zde v roce 1776 postavili misijní stanici Misión San Francisco de Asís – nyní Mission Dolores . Ale až do roku 1848, kdy vypukla zlatá horečka, mělo San Francisco pověst venkovské díry. Pak během pouhých dvou let zešestinásobilo svou rozlohu i populaci. Jen v padesátých letech 19. století proteklo městem neuvěřitelných 500 milionů dolarů. Většinou z kapes zbohatlých zlatokopů, kteří zde po dlouhých měsících v horách hledali ženy, whisky, hazard a zásoby. Syrovou realitu překotně rostoucího města dobře popsal spisovatel Mark Twain, který tehdy pracoval v místním plátku Call. „…tihle drsní hoši dokázali prohýřit stovky a tisíce dolarů za jedinou noc. Mohli mluvit o štěstí, když se ráno probudili živí.“ Díky zlatu přerostlo později San Francisco v kulturní Mekku a finanční metropoli amerického západu. Nebýt zlata, nikdy by sem nepřišli lékaři, právníci, kazatelé, obchodníci a vědci. Rozkvět města nepatrně přibrzdilo ničivé zemětřesení a třídenní požár v roce 1906. Větší část San Franciska lehla popelem, ale brzy povstala v ještě větším lesku.
