Mount Rainier (4392 m) je i v parném létě bílý obr. Na evropský Mont Blanc mu schází jen 400 metrů. Není jen bezduchou masou kamení a ledu, ale dřímajícím vulkánem. Je součástí pásma Kaskádových hor, jehož koncovky tvoří Mount Garibaldi na severu Britské Kolumbie a o tisíce kilometrů jižněji Lassen Peak v Kalifornii. Davy lidí sem netáhne jen sopečný původ velikána, ale také nespoutaná divočina, modrozelená jezera, vodopády a třpytivé ledovce. Přírodní devizy a relativní blízkost od zálivu Elliot Bay (160 km) z něj činí oblíbenou zastávku výletníků ze Seattlu. Návštěvnické středisko Sunrise na severu a středisko Henry M. Jackson na jihu jsou klíčové body rezervace. Jackson patří komerci a přecpaným turistickým autobusům, neboť je dobře přístupný. Do Sunrise jezdí spíše přírodnější typy, a je tu proto větší klid. Navíc je výchozím bodem k ledovci Emmons Glacier - největšímu z desítek mohutných ledovcových masivů. Ze stovek kilometrů pěších chodníčků a stezek si vybere náročný horal i vyložený amatér – záleží jen na času a chuti. Cestu si ovšem můžeme i tak průběžně zkracovat nebo natahovat. K hezkým zážitkům patří výlet k jezeru Frozen Lake (cca 12 km, 3,5 hod) s ostrým stoupáním na hřeben Burroughs Mountain, odkud je Mount Rainier respektive jeho vrchol Columbia Crest (4392 m) jako na dlani. Z dálky také uvidíme tečky lidských postav, které krok za krokem ukrajují z nemalé výšky vklíněného meziledovce, který ještě leží před hlavní masou Mount Rainieru. Po návratu se budeme cítit zdraví jako řípa - jakoby opojeni studeným a dokonale průzračným vzduchem, omámeni kontrastním světlem a okouzleni horskou tundrou s kvetoucími alpínkami. Zdatnější jedinci vylézají k úplnému vrcholu. Chce to zkušenosti, být fit, mít vybavení a také štěstí na počasí.